Stranou dění

17. května 2017 v 0:40 | Brambora
Existuje zvláštní bludný kruh. Nebo kaluž plná bahna. Kruhová. Na jednom pólu je touha po pozornosti, na druhém touha po samotě. Nezáleží na tom, z kterého pólu zrovna skáču na ten druhý. Jelikož jsem lempl a atletika mi nikdy nešla, skončím někde na půl cesty v hlubokém bahně, ze kterého se lze horkotěžkovyhrabat jen na druhý odrazový pól.



Asi tak stokrát denně mi vleze do cesty lítost. Že se nikdo nezajímá, že se nějak obecně očekává, že se o sebe postarám nejlépe sama. Všichni mají někoho ještě důležitějšího, o koho pečovat. A hlavně někoho vděčnějšího a zodpovědnějšího. Není na koho se obrátit. V té situaci jdu hledat lidi.

Asi tak stokrát denně o nějakého zakopnu. Stáhnu na sebe pohled, zaujmu vtipem a slovem, vytvořím prostor pro otázky. Dostanu nabídku k socializaci a kontaktu nebo sebou prostě fláknu na chodníku. V té situaci naběhne úzkost a okamžitě zahajuji strategický ústup zpět do samoty, protože mám z lidí strach.

A pak zase přijde lítost. Známe. A když je člověk ještě navíc trochu hypochondr a masochista, co si libuje ve vlastním utrpení, je dílo dokonáno.

Jsou dny, kdy sedávám na psychiatrické klinice, pozoruji pacienty a říkám si, že když se tam dostali oni, tak bych já měla být zavřená na sto klíčů někde na opuštěném ostrově uprostřed oceánu.

Systematicky si dupat po štěstí je totiž má nejstarší diagnóza. A remise v nedohlednu. Je prazvláštní věc, že vždycky toužíme po tom, co nemůžeme získat. Prý jde o mechanismus, který nás vede k pokroku.

Pch... mechanismus hadr. Stát ve středu, když se nikdo nedívá, je totiž na veké sloní hovno.


Žijte blaze, Brambora.
 


Komentáře

1 un-ordinary-girl un-ordinary-girl | 17. května 2017 v 6:24 | Reagovat

Krásný článek. Naprosto s Tebou souhlasím.

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 17. května 2017 v 6:38 | Reagovat

Často sme sami sebe prekážkou ku šťastiu...

3 Blue Blue | Web | 17. května 2017 v 11:02 | Reagovat

Naprosto tě chápu a dovedu si představit to,čím procházíš.Sama mám problémy,které mě brání se socializovat a raději se uzavřu do svého světa,než abych s tím něco dělala.Ale naštěstí,si myslím,jsem na dobré cestě si alespoň s lidmi popovídat,když na to příjde,hezky pozdravit a jít dál.Držím ti palce :)

4 Eliss Eliss | Web | 17. května 2017 v 13:02 | Reagovat

Já mám nejraději svou samotu...

5 D D | Web | 17. května 2017 v 13:29 | Reagovat

Maličko podobně jsem to cítil jako dítě, akorát s tím rozdílem, že do toho bahna jsme byl vždycky shozen společností, která mě odmítala. A pak jsem si řekl, že toho mám dost, začal jsem se bránit, sebevědomí začalo zdravě růst a vše se nějak uklidnilo. Je pravda, že jsem raději sám než ve společnosti, ale když mám na lidi dnes náladu klidně mezi ně jdu a bavím se s nimi, a když se toho dost nabažím jdu se zase bavit o samotě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama